Cesta za polární kruh
Když jsme v roce 2023 poprvé navštívili Norsko, byl to pro nás jen takový první poznávací výlet a věděli jsme jistě, že nebude poslední. Původně jsme chtěli letět na Island ale přes nepříznivé ceny letenek v letním období jsme rozhodli opět pro tento severský klenot. Plán byl jasný, navštívit souostroví Lofoten na severu Norska.
Cestu do Norska jsme tentokrát zvolili přes pobaltské státy, trajektem z Tallinnu do finských Helsinek a odtamtud stále severněji. První den jsme se stihli z Česka dostat k polsko-litevským hranicím. Zde jsme podnikli krátký výlet v oblasti Wigierského národního parku. Další den bylo v plánu projet baltské země a dostat se až do kempu nedaleko Tallinnu v Estonsku. Třetí den jsme se nalodili v Tallinnu na trajekt Viking XPRS a po zhruba dvou hodinách dopluli přímo do Helsinek.
Země tisíce jezer
Helsinki
Po připlutí do Finska jsme zamířili k Helsinkému olympijskému stadionu, kde jsme si prohlédli místní druhoválečnou expozici a vystoupali na věž s vyhlídkou. Poté jsme se vydali na pěší procházku směrem k Senátnímu náměstí a Evangelické katedrále. Na katedrále právě probíhaly stavební práce, takže jsem pořídil jen několik dokumentačních fotografií. Cestou jsme narazili na bernešky bělolící v zátoce Töölönlahti, které jsem rovněž zachytil na pár snímcích.
Cestou do Laponska..
Už v prvním kempu Tampinmylly nedaleko Joutsy jsme narazili na komáry. I přes krásné slunečné počasí byli docela dotěrní. Předem jsme byli varováni, že nás ve Finsku, a zejména v Laponsku, mohou komáři potrápit. Proto jsme si s předstihem pořídili moskytiéry a zásobu repelentů.
Další zastávku jsme udělali u pobřeží Botnického zálivu, nedaleko obce Ii, kde jsme naposledy pohlédli na Baltské moře. Při odjezdu z vyhlídky jsme už začali hledat další místo k přenocování. Nakonec jsme našli kemp Hopeaperä u řeky Simojoki, asi 100 km před známým městem Rovaniemi, které se nachází na hranici severního polárního kruhu a je přezdíváno „domov Santa Clause.“
Sobi ve finském laponsku
Jakmile jsme vjeli do Laponska, začali jsme potkávat první cedule varující před soby. Naše první setkání se sobem se odehrálo, jak jinak, než přímo na cestě. Mladý, zmateně pobíhající jedinec si z projíždějících aut příliš těžkou hlavu nedělal. Hlavním cílem v Laponsku byla návštěva národního parku Pallas-Yllästunturi. Během cesty jsme ještě několikrát narazili na soby, kteří se klidně pásli nebo pobíhali v blízkosti silnice.
Po příjezdu do parku jsme si vybrali krátký trek. I přes nádherné počasí bylo množství komárů naprosto enormní. Bez moskytiéry a repelentu by byl i takto krátký trek velmi nepříjemný zážitek.
Po návratu k autu jsme zamířili k jezeru Pallasjärvi a podnikli další okruh. Ke konci treku jsme náhle v lese spatřili rodinku sobů, a konečně se nám podařilo pořídit pár pěkných fotografií, hlavně jednoho roztomilého koloucha.
Přejezd do země fjordů
Po překročení hranic s Norskem jsme se utábořili u řeky v údolí Skibotndalen. Množství komárů bylo stále srovnatelné s tím, co jsme zažili ve Finsku. Následující den jsme pokračovali směrem na sever a z dálky už jsme měli výhled na Lyngenské Alpy, horské pásmo východně od Tromsø.
Zastavili jsme na odpočívadle u cesty nedaleko vesnice Skibotn, odkud byl krásný výhled na 82 km dlouhý Lyngenfjord. Poté jsme pokračovali bez další zastávky k naší druhé hlavní destinaci – ostrovu Senja. Za zmínku jistě stojí také most Gisund, který propojuje kontinentální Norsko od ostrova Senja.
Ostrov Senja
Ostrov Senja, druhý největší ostrov Norska, je proslulý svou nedotčenou přírodou a dramatickou krajinou. Tento skrytý klenot je ideálním místem pro milovníky outdoorových aktivit a fotografy, kteří hledají dechberoucí výhledy, polární záři či kouzelné momenty pod půlnočním sluncem.
Asi nejznámější vyhlídkou na ostrově je vrchol Segla. My jsme si však vybrali klasický výstup na sousední Hesten, odkud je Segla ideálně komponována pro focení. Trasa od parkoviště ve Fjordgårdu měří zhruba tři kilometry s převýšením 550 metrů. Sem tam nás ještě obtěžoval bodavý hmyz, ale ve srovnání s Laponskem to byl jen slabý odvar.
Z Fjordgårdu jsme vyrazili hledat další místo k přespání. Po cestě jsme si udělali krátkou pauzu u pláže Steinfjord a na noc jsme postavili stany u pláže Ersfjord.
Dalšího rána jsme měli v plánu opustit ostrov, a tak jsme zamířili na trajekt do vesnice Grullefjorden. Po cestě jsme ještě udělali krátkou zastávku na vyhlídkové platformě Bergsbotn. Při dojezdu do vesnice jsme zjistili, že trajekt na Andenes na Vesterálech je beznadějně plný. Proto jsme se vrátili po stejné cestě zpět a rozhodli se dostat na Lofoty po silnici.
Lofoty
Lofoty, hlavní cíl naší cesty, je souostroví ležící nad polárním kruhem. Jedná se o jeden z nejmalebnějších koutů Norska. S jejich dramatickými horskými vrcholy, rybářskými vesničkami a křišťálově čistými fjordy lákají turisty i fotografy z celého světa. Lofoty jsou ideální pro objevování norské přírody, sledování polární záře a focení dechberoucích scenérií, které dokonale spojují surovou krásu arktické krajiny a tradiční skandinávskou atmosféru.
Hammerstad Camping
Počasí nám ten den příliš nepřálo a na Lofotech slabě mrholilo. Po několika hodinách cesty ze Senja jsme se ubytovali v kempu Hammerstad na ostrově Austvågsøya. Večer jsme se šli ještě projít do nedalekého fjordu Vatterfjorden, kde jsem narazil na vodouše rudonohého a udělal pár záběrů.
Vesnice Henningsvær
Počasí se dalšího rána vybralo a tak jsme zamířili do vesnice Henningsvær. Henningsvær, přezdívaná „Benátky Lofot“, je malebná rybářská vesnice ležící u jižního pobřeží ostrova Austvågsøya. Tvoří ji souostroví malých ostrůvků spojených mosty a obklopených dramatickými fjordy a horami. Vesnice je známá pro své tradiční dřevěné domy, sušení tresek, které je důležitou součástí místní ekonomiky, a vyhlášená rybářská místa.
Těsně před vesnicí jsme ještě udělali zastávku u fjordu Djupfjorden, kde proběhla krátká procházka. Samotnou vesničku jsme si prošli až ke slavnému fotbalovému hřišti, které získalo s rozmachem levných spotřebitelských dronů celosvětovou pozornost.
Na dalším ostrově Gimsøya jsme se rozhodli objet ostrov až k severní části a zkouknout prominentní vrchol Hoven, který je obklopen plochou, bažinatou krajinou. Po cestě jsme dokoupili zásoby v samoobslužném obchodu Snarkjøp Gimsøy.
Camp na pláži Uttakleiv
Pomalu jsme začali hledat další kemp. V plánu bylo táboření blízko některé z nádherných pláži.
Ikdyž jsme minuli několik pláži, rozhodli jsme prohlédnout kemp na velmi známé pláži Uttakleiv. Po dojezdu jsme zjistili, že kemp slouží zároveň jako pastvina pro ovce a většina jeho plochy včetně pláže byla pokryta jejich bobky a také tak i zaváněla. To nás dostatečně odradilo, abychom pořídili pár fotek a poté se vybrali na vhodnější místo. Cestou zpět jsme zastavili u nedaleké pláže Haukland. Zde bohužel nebyl žádný vhodný plac k rozbití stanů. Po svačině a krátkém rozjímání jsme se rozhodli Vestvågøya opustit a zkusit štěstí dále.
Fredvang camping
Projeli jsme ostrov Flakstadøy a pokračovali směrem do vesnice Fredvang na nejzápadnějším ostrově Moskenesøya. V blízkosti leží malebná pláž s kempem, který je díky své poloze na severní straně ostrova vystaven neustálým nárazům větru. Večer jsme se prošli po pláži a krátkou oslavou završili úspěšné dosažení cíle naší cesty.
Dalšího rána bylo v plánu vydat se do vesnice Reine. Ještě před vesnicí jsme udělali zástávku na mostě přes Breisundet u vesničky Hamnøya. Počasí se nám již začalo kazit.
Reine
Vesnici jsme si i přes sílicí déšt stihli projít. Všude byli pověšeny sušené hlavy tresek, které místí již začali sklízet.
Po dojezdu do vesnice Å jsme usoudili, že plánovaný trek na Reinebringen budeme muset kvůli počasí zrušit. Již lilo jako z konve a tak jsme přemýšleli jak pokračovat dále v cestě. Usoudili jsme, že počasí nám příliš nepřeje a jelikož jsme měli omezený čast tak jsme se rozhodli opustit Lofoty a využít trajektu do Bodø.
Mořský život na Lofotech a Senja
Vždy mě fascinoval pobřežní život. Během procházek po pobřeží jsem byl velmi překvapen bujným životem. Hvězdice, ježovky a velké množství medůz, které často uvízli ve fjordu při odlivu. V jednom místě se podařilo dokonce nafotit i mořské sasanky v tůních, které zůstali za odlivu pod vodou.
Nedílnou součásti pobřežního života na severu jsou jistě různé druhy bahňáků. Především ústřičníci, kteří pokaždé agresivně poletovali kolem a vřískali na kohokoli, kdo se k nim odvážil přiblížit.
Plavba z Moskenesøy zpátky na pevninu.
Trajekt z Moskenes do Bodø je velmi populární způsob jak se dostat Lofot na pevninské Norsko. Plavba trvá necelé čtyři hodiny a na osobu nás vyšla přibližně 500 Kč. Protože trajekt překonává délku 40 námořních mil, je třeba se před plavbou registrovat v aplikaci a doplnit příslušné údaje každého pasažéra.
Na trajektu jsme posvačili v místním bufetu, odpočinuli a po připlutí do města Bodø už bylo v plánu pouze dokoupit zásoby a dostat se do některého z nedalekých kempů. Nakonec jsme se shodli, že dojedeme do kempu Saltstraumen-Elvegård nedaleko přírodní zajímavosti Saltstraumen.
Saltstraumen
Salstraumen je jedním z nejsilnějších přílivových proudů na světě, nachází se v Norsku nedaleko města Bodø. Tento úzký průliv spojuje fjord Saltfjord s vnitrozemním fjordem Skjerstad. Čtyřikrát denně tudy proudí obrovské množství vody rychlostí až 37 km/h, což vytváří víry o průměru až 10 metrů.
Salstraumen je populární nejen mezi turisty, kteří sem jezdí obdivovat přírodní sílu tohoto jevu, ale také mezi rybáři, protože zdejší vody jsou bohaté na tresky, halibuty a další druhy ryb. V této oblasti je také velmi oblíbené komerční potápění, protože oblast je bohatá na mořský život.
Víry lze snadno pozorovat z mostu Saltstraumbrua, zde jsme pořídili pár záběrů a poté jsme se vrátili zpět do kempu.
Muzeum Arctic Circle Centre
Další den jsme pokračovali dále na jih po silnici E6 a první zastávku podnikli v Arctic Circle Centre. Jedná se o muzeum a turistické centrum nacházející se přímo na polárním kruhu v kraji Nordland. Toto ikonické místo nabízí návštěvníkům expozice o místní fauně, flóře, historii oblasti a polárních zářích. Budova s charakteristickým kruhovým tvarem je také skvělým místem k nákupu suvenýrů a občerstvení.
Po nakoupení suvenýrů jsme se vydali dále na jih a míjeli nádhernou krajinu středního norska. Další významější zastávku udělali až na odpočívadle u řeky Namsen nedaleko obce Namsskogan.
Kemp u Trondheim
Hlavním cílem tohoto dne bylo dostat se až k Trondheimu, což z kempu činilo skoro 700 km. Cesta zabrala celý den a nakonec jsme pro složení hlav vybrali kemp Storsand Gård s nádherným výhledem na třetí nejdelší fjord Trondheimsfjorden.
Atlantic Ocean Road
Dalšího rána jsme minuli Trondheim a rovnou se vydali směrem k tolik opěvované Atlantic Ocean Road. Pro efektivní cestování v této oblasti Norska je téměř vždy nutné využít trajektů mezi fjordy. Dodám také, že při použití AutoPASS je desetiprocentní sleva na tyto trajekty. Tyto trajekty jsme zde využili hned několikrát a ušetří mnoho času i paliva.
Atlantic Ocean Road (Atlanterhavsveien) je malebná pobřežní silnice v Norsku, která spojuje ostrovy mezi městy Molde a Kristiansund. Tato více než osm kilometrů dlouhá cesta vede přes několik mostů, přímo nad divokými vodami Atlantského oceánu. Je známá svými dramatickými výhledy, především během bouřlivého počasí, kdy vlny často šplhají až na vozovku. Silnice je populární turistickou atrakcí a jednou z nejkrásnějších pobřežních cest na světě.
Na cestu k Atlantic Ocean Road jsme se vydali z Kristiansundu. Přiznávám, že jsem od této destinace neměl velká očekávání. Aby zde vznikly opravdu působivé snímky, je potřeba využít dron a mít příznivé počasí – ani jedno jsme bohužel neměli k dispozici. I přesto jsme si udělali dvě zastávky. Za zmínku stojí zejména ta druhá u mostu Myrbærholmbrua, který je oblíbeným místem pro rybaření.
Poté jsme pokračovali bez dalších zastávek přímo na ostrov Runde, kam jsme dorazili krátce před sedmou večer.
Ostrov Runde
Jelikož fotografování papuchalků na Lofotech vyžadovalo poměrné komplikovanou cestu trajekty a následné zabookování lodi abychom se dostali k útesům na souostroví Røst, rozhodl jsem se hledat jiné, vhodnější možnosti. Při hledání vhodných papuchalčích míst jsem narazil na ostrov Runde na západním pobřeží Norska blízko města Ålesund. Plán trasy jsme upravili tak, aby bylo možné tento ostrov navštívit a zůstat tam alespoň přes noc.
Ostrov Runde je známý taky jako „ptačí ostrov“, se nachází na západním pobřeží Norska a je rájem pro milovníky přírody a fotografy. Tento malebný ostrov je domovem tisíců mořských ptáků, včetně ikonických papuchalků, kteří zde hnízdí v letních měsících. Runde nabízí jedinečnou příležitost zachytit krásu přírody v její nejdivočejší podobě.
Po večerním příjezdu na ostrov jsme jeli rovnou do kempu Goksøyr camping. Čekali jsme, že na ostrově bude pusto. Na recepci nám paní velmi vyčerpaným a robotickým hlasem vysvětlila, kdy a kam jít pozorovat papuchalky. Pak nám dala tištěnou brožurou popisující vše důležité. Během rozbíjení stanu nám její manžel vysvětlil jak to na ostrově chodí a vzhledem k tomu, že kamarádád sebou vláčel rybářské vybavení, tak mu poradil kam jít rybařit.
Cesta k útesům s papuchalky vede strmým terénem. Vzhledem k chování papuchalků jsme měli dostatek času se k útesům dostat. Ti totiž přes den loví na otevřeném oceánu a vrací se zpět na útesy nejdříve až po osmé hodině večer.
Konečně jsme dorazili na místo. Vláčel jsem sebou dokonce maskovací set, na místě mi došlo, že zcela zbytečně. Papuchalci, zde tak trochu krotcí blbouni, byli už na přítomnost lidí zvyklí neměli problém nechat se vyfotit i na velmi blízkou vzdálenost.
Cestou k papuchalkům jsme na útesech z dálky zahlédli početnou kolonii terejů bílých. Občas kolem útesů proletěla alka malá, zatímco u moře byli vidět kormoráni chocholatí. Ve vyšších partiích nás pak zaujaly hnízdící chaluhy velké.
Po návratu do kempu nás čekalo nádherné překvapení – západ slunce, jehož kouzlo ještě umocňovala duha rozprostírající se na opačné straně oblohy.
Poslední noc v Norsku a postupný návrat
Na další trek už nezbyl čas, protože nás čekala ještě pořádná dávka norských kilometrů. Následující den jsme se z Runde přesunuli až k jezeru Røldalsvatnet. Zde jsme opět narazili na problém s hledáním místa k přespání – nikde jsme nenašli dostatečně rovný ani suchý povrch pro postavení stanů.
Po delším hledání se nám nakonec podařilo stany rozbít. Jen pár minut poté přijel místní, který nám velkoryse nabídl ubytování v nedaleké chatě. Myšlenka vše znovu sbalit a přesunout se nám ale připadala jako příliš náročná, takže jsme nabídku zdvořile odmítli. S místním jsme si však příjemně popovídali – sdílel s námi tipy na návštěvu norské divočiny a pochlubil se svými úlovky losů.
Následující ráno jsme vyrazili směrem do Kristiansandu, kde nás čekal trajekt do dánského Hirtshals.
Katamarán Fojrd FSTR
Při zpáteční cestě jsme využili katamarán Fjord FSTR. Jedná se moderní vysokorychlostní trajekt, který spojuje norský Kristiansand a dánský Hirtshals. Tento trajekt, uvedený do provozu v roce 2021 společností Fjord Line, byl navržen s důrazem na rychlost a pohodlí. Loď pojme přibližně 1 200 cestujících a až 400 vozidel, což ji činí ideální volbou pro rychlou a efektivní přepravu. S maximální cestovní rychlostí kolem 70 km/h zkracuje Fjord FSTR dobu plavby mezi těmito destinacemi na zhruba 2 hodiny a 15 minut, čímž se řadí mezi nejrychlejší trajekty na této trase. [1]
Katamarán je dlouhý 109 metrů a široký 30,5 metru. Pohon zajišťují čtyři moderní dieselové motory MAN, každý s výkonem 9600 kW, které poskytují vysokou efektivitu provozu. Interiéry trajektu jsou navrženy pro maximální pohodlí cestujících, s prostornými salóny, různými úrovněmi komfortu, restauracemi a duty-free obchodem. Fjord FSTR tak nabízí rychlý a komfortní způsob přepravy mezi Norskem a Dánskem. [1]
Protože jde o katamarán, není plavidlo úplně nejstabilnější, takže můžete pocítit lehké houpání, nebo dokonce závratě, zejména za horších povětrnostních podmínek. I přesto je plavba tímto trajektem nezapomenutelným zážitkem, který mohu vřele doporučit. My jsme měli to štěstí plout při nádherném západu slunce, což celou cestu ještě více umocnilo.
Zdroje:
[1] Baird Maritime. Online. Https://www.bairdmaritime.com/. 2021. Dostupné z: https://www.bairdmaritime.com/ausmarine/ausmarine-passenger-vessels/vessel-review-fjord-fstr-high-speed-109-metre-ro-pax-for-skagerrak-sea. [cit. 2024-08-12].