Mladí ledňáčci
Ledňáček říční je pro fotografa divoké přírody opravdovým klenotem. Jeho jasně modré a oranžové peří vytváří v kontrastu s vodním prostředím nádherné barevné kompozice, které jsou snem každého fotografa. Trpělivost a znalost jeho chování jsou klíčem k úspěchu k vyfocení kvalitních fotografií.
Především proto, že se primárně pohybuji v horách, jsem se s ledňáčky v přírodě prakticky nesetkával. Prvního, kterého se mi podařilo vyfotit, jsem zahlédl až u jednoho známého jezera v Řecké Makedonii.
Použitá technika: SONY Alpha A7 III + 150-600mm f/5-6.3 DG DN OS Sports
První fotografování – 10. 6. 2024
Vybaven novým objektivem, velkým nadšením a maskovacím setem jsem se vydal na obhlídku terénu k nedalekým rybníkům. Hned po příjezdu, asi po sto metrech u hlavního rybníka, jsem u břehu objevil dva ledňáčky. I když jsem byl vcelku nepřipraven, stihl jsem udělat pár ostrých fotografií, než odletěli. Na první pokus to byl rozhodně úspěch, s nímž jsem nepočítal.
Pokračoval jsem dál k místu, kde jsem předpokládal, že bude nejpravděpodobnější výskyt těchto drahokamů. Den to byl ponurý a překvapivě chladný, ale po procházce kolem břehu se mi z dálky podařilo spatřit ještě pár mladých ledňáčků.
Postupně jsem si vytipoval místa, kde se příště pokusím vyfotit něco na čekačku. Když jsem se vracel zpět, na protějším břehu jsem spatřil drobnou modrou tečku částečně schovanou v porostu. Přes teleobjektiv jsem zjistil, že se jedná o spícího ledňáčka. Teď už jen zbývalo, jak se k němu nepozorovaně dostat. Po brodění, plazení v spadeném porostu a kopřivách, v maskovačce, která se neustále zachytávala o větvičky, jsem se k němu dostal na několik kroků.
Ledňáček stále ještě spal a nenechal se ničím vyrušit. Po složitém a velmi nepohodlném focení přes množství větviček z keřů se mi nakonec podařilo udělat několik ucházejících snímků. Najednou přiletěl další ledňáček a vzbudil toho, kterého jsem právě fotil. Celkem rozespalý na mě vůbec nereagoval a neobtěžoval se odletět. Jen se protahoval a čepířil, takže nakonec vzniklo ještě několik dalších fotografií na vzpomínku.
Druhé fotografování – 12. 6. 2024
Maximálně nadšený z úspěchu při minulém focení jsem se tentokrát vydal na místo s pečlivě promyšleným plánem. Zamaskoval jsem se u vybraného místa s výborným výhledem na vyvrácené akáty, které tvořily ideální odsedávky pro ledňáčky.
Již po půl hodině čekání jsem zaslechl typický hvízdavý hlas ledňáčka a jeden si dokonce sedl nedaleko mého úkrytu. A nebylo to naposledy – mladí ledňáčci poletovali kolem v hojném počtu a často si vybírali právě ta místa, na která jsem potřeboval.
Jeden z nich přistál dokonce necelý metr ode mě a zvědavě na mě zíral. V tu chvíli jsem se ani neodvážil pohnout – sebemenší pohyb by tento drahokam velikosti vrabce vyplašil a přiměl k úprku. Zvědavost a neopatrnost mladých jedinců mě překvapila. Právě tyto vlastnosti jsou však důvodem, proč je jejich úmrtnost v prvním roce života tak vysoká – dosahuje dle statistik 50 až 70 %.
Během dvou hodin se mi podařilo zachytit mnoho skvělých snímků, se kterými jsem byl nadmíru spokojen. Pro začínajícího wildlife fotografa to byl splněný sen.
Zlatým hřebem mého focení se staly fotografie volavky popelavé. V jednu chvíli se ledňáček najednou vyděsil a odletěl. Na jeho místo pak vzápětí dosedla majestátní volavka – na první pohled zocelená životem. Přišla o jeden pařát a celkový pohled na ni hovořil za vše.
Foto do třetice všeho dobrého – 14. 6. 2024
I přesto, že jsem byl s minulým focením ledňáčků maximálně spokojen, stále mi chyběla jedna klasická fotografie – ledňáček s ulovenou rybkou. S moji starou A7III jsem se ani neodvažoval pořizovat snímky za letu a během lovu. Při této ledňáčkové session se mi však podařilo zachytit dle mého názoru nejlepší záběry. Ledňáčci opět létali jak diví a několik z nich bylo úspěšných při lovu.
Musím také zmínit, že jsem během focení potkal dva druhy konipasů – konipasa bílého a horského.
