Poprvé na sever

Naši první výpravu do Norska jsme naplánovali přes Dánsko, využili jsme společnosti Color Line a jejího trajektu Superspeed 1, který se plaví z dánského Hirtshals do norského Kristiansandu. Poté jsme měli v plánu poznávat spontánně krásy jižního a západního Norska.

První zastávku z Česka jsme zvolili v městě Flensburg na německo-dánských hranicích. Zde jsme se ubytovali v hostelu, prošli si město a celkem nás zaujala námořnická škola Marineschule Mürwik.

Maják Lindesnes a nejjižnější bod Nesvarden

Cestu na toto místo jsme zvolili až na poslední chvíli během prvního dne naší cesty jižním Norskem. Muzeum nám připadalo jako další turistická past, a tak jsme se rozhodli vydat na nedaleký Nesvarden, který se podle map zdál být skutečně nejjižnějším bodem Norska.

Následky bouře Hans byly stále patrné, a extrémně silný vítr nám značně komplikoval cestu k Nesvarden. Jakmile jsme ale dorazili, našli jsme úkryt v závětří a mohli obdivovat dosud neznámou krajinu jižního Norska. I přes nepříznivé povětrnostní podmínky poletovali kolem mořští ptáci, z nichž jeden se vyznačoval mimořádnými leteckými schopnostmi. Když jsem přes teleobjektiv zaostřil, zjistil jsem, že jde o tereje bílého, kterého jsem ve volné přírodě ještě nikdy neviděl. Pozoroval jsem ho, jak krouží nad vodou a loví ryby, a podařilo se mi pořídit alespoň jednu dokumentační fotografii.

Samotný maják Lindesnes se nachází na poloostrově Lindesnes v kraji Agder. První maják zde byl postaven již v roce 1655, aby označoval vstup do průlivu Skagerrak mezi Severním a Baltským mořem. Současný maják, postavený z litiny na žulovém základu, byl dokončen v roce 1915. Jeho světlo dosahuje až 30 km na moře. Maják je významným historickým místem a turistickou atrakcí, a také zde najdete muzeum věnované jeho historii​.

Kvůli přetrvávajícímu nepříznivému počasí jsme si přes Airbnb zajistili stylové ubytování nedaleko obce Lyngdal. Šlo o útulnou místnost v replice staré benzínky, kterou zdobila klasická auta.

První norský vodopád

Po cestě k obci Lysebotn jsme udělali krátkou odbočku a navštívili vodopád Månafossen, který je jedním z nejvyšších vodopádů v zemi, s výškou kolem 92 metrů. Na vyhlídku k vodopádu jsme se dostali krátkým trekem od parkoviště. Vzhledem k neustávajícím dešťům byl vodopád extrémně rozvodněný, což mu dodávalo ohromující sílu.

Přespání ve vesnici Lysebotn

Poté, co jsme se pokochali vodopádem, jsme pokračovali dále směrem k kempu Kjerag Lysebotn Camping Resort. Silnice vedoucí do vesnice Lysebotn je skutečně jedním z nejdivočejších úseků norské dopravy. Nejvíce fascinující je známá silnice zvaná Lysevegen, která se vine do výšky až 930 metrů nad mořem a nabízí neuvěřitelné výhledy na okolní krajinu. Některé části silnice jsou velmi úzké a vyžadují maximální soustředění řidiče, zvlášť při protijedoucím vozidle. Celkový dojem z jízdy je opravdu úžasný, a to nejen kvůli náročnosti samotné cesty, ale i nádherným výhledům, které rozhodně stojí za to.

Samotný kemp se nachází v blízkosti břehu fjordu Lysefjord. Po příjezdu jsme se zastavili v místní restauraci domluvit stan na jednu noc. Počasí nám bohužel stále nepřálo, a tak nemělo smysl vydávat se na cestu k Preikestolen, ani se podívat na Kjeragbolten, což je obrovský kámen zaklíněný mezi dvěma skalami na norské hoře Kjerag.

Trolltunga

Při plánování další cesty jsme brali v úvahu především vývoj počasí. Původní plán zůstat v kempu v Oddě jen jednu noc jsme nakonec prodloužili na dvě, protože předpověď slibovala nejlepší podmínky právě následující den. Rozhodli jsme se proto absolvovat trek na Trolltungu.

Po probdělé noci jsme vyrazili z kempu ještě za tmy, abychom se vyhnuli největším davům. Cesta autem z kempu v městě Odda na parkoviště P2 Skjeggedal trvá přibližně dvacet minut. Po zaplacení poplatku za parkování a mýto ve výši 500 NOK jsme pokračovali po asfaltové silnici plné serpentin asi čtyři kilometry až k horní zastávce autobusu, která se nachází ještě před parkovištěm P3 Mågelitopp.

Zde jsme se napojili na hlavní stezku k Trolltunze a pokračovali oblastí Mågelitopp, po níž následovalo strmé stoupání směrem k Trombeskar. Po tomto výstupu se nám poprvé otevřely úchvatné výhledy na okolní krajinu. Cesta poté zvolnila a vedla nás přes kamenitou planinu, kde se střídaly skalní útvary, horská jezírka a rašeliniště. Tento otevřený terén nám poskytl příležitost obdivovat nekonečná panoramata norské divočiny. Během cesty jsme si stále nebyli jisti, zda z Trolltungy uvidíme jezero Ringedalsvatnet, protože jsme střídavě procházeli nízkou oblačností.

Čím blíže jsme se dostávali k Trolltunze, tím více stanů jsme vídali a kolem nás se pomalu probouzeli turisté. Jakmile jsme dorazili k samotné Trolltunze, bylo tu zatím jen několik návštěvníků, kteří čekali v řadě na pořízení vysněného snímku.

Po pořízení snímků Trolltungy, jezera a okolí jsme si dali svačinu a rozhodli se prozkoumat krajinu kolem Trolltungy. Když jsme se vrátili, čekalo nás nemilé překvapení v podobě obrovského davu, který stále čekal na pořízení stejného snímku.

Aurlandsfjord

Z Oddy jsme pokračovali dále na sever k Aurlandsfjordu, jednomu z ramen Sognefjordu, nejdelšího a nejhlubšího fjordu v Norsku. Naší cílovou zastávkou byla vyhlídková plošina Stegastein, která se majestátně tyčí 650 metrů nad hladinou fjordu a nabízí dechberoucí panoramatický výhled.

Vzhledem k délce cesty jsme se rozhodli přespat na divoko, a tak jsme začali hledat vhodné místo podél silnice Bjørgavegen nad fjordem. Nakonec jsme objevili ideální místo nedaleko samotné vyhlídky, u menšího parkoviště. Postavili jsme stan, povečeřeli a vychutnávali si klid okolní přírody rušený jen procházejícími ovcemi.

Ještě před západem slunce jsem se rozhodl pro krátkou procházku na kopec nad parkovištěm. Když jsem dorazil na vrchol, otevřel se přede mnou úchvatný pohled – na jedné straně se fjord pomalu nořil do temnoty, jak zapadající slunce sláblo na obzoru, na druhé straně se nad horským hřebenem klenula zářící dvojitá duha. Byl to jeden z těch nezapomenutelných okamžiků, kdy si člověk naplno uvědomí krásu severské krajiny.