V říši sopek a ledovců
Den první: Příjezd na ubytko.
Po celkem hektické cestě na poslední chvíli z Olomouce do Katowic (letěli jsme s Wizz Air) nás čekal poklidný let na mezinárodní letiště v Keflavíku. Poté jsme jen převzali naše auto – Dacii Duster z místní půjčovny, a čekala nás cesta na ubytování. Počasí nám vyloženě přálo a na jihu Islandu bylo nádherně slunečno. Po příjezdu k ubytování nás čekal nádherný domek s rostoucí trávou na střeše.
Den druhý: Zlatý okruh
Cestou Zlatým okruhem Gullni hringurinn.
Prvním významným vodopádem, který jsme navštívili byl vodopád Háifoss a jeho menší soused Granni. Háifoss je se svojí výškou 122 metrů čtvrtý nejvyšší vodopád na Islandu.
Navštívili jsme historicky věrnou rekonstrukci vikingské farmy Þjóðveldisbærinn Stöng.
Údolí Haukadalur je geotermální oblast s gejzíry Geisir a Strokkur a horkými prameny Konungshver.
Zlatý vodopád Gullfoss padá z celkové výšky 33 metrů do 2,5 km dlouhého kaňonu. Nicméně stačilo málo a vodopád dnes nemusel vůbec existovat. Na přelomu 19. století měli v plánu zahraniční investoři vybudovat na řece hydroelektrárnu, která by vodopád nenávratně zničila. Naštěstí díky nedostatkům finančních prostředků a ostrému vystoupení Sigríður Tómasdóttir byl vodopád zachráněn.
Národní park Þingvellir leží v jihozápadní části ostrova, kde se setkává Severoamerická a Eurasijská tektonická deska. Navštívili jsme centrum národního parku Almannagjá. Na této pláni byl kolem roku 930 založen zřejmě nejstarší parlament na světě (Alþingi).
Den třetí: Jih Islandu
Vodopád Seljalandsfoss je jedním z nejznámějším vodopádem na Islandu. Tento šedesát metrů vysoký vodopád se nachází nedaleko pobřeží. Pár minut cesty od vodopádu Seljalandsfoss se v tajemné rokli nachází vodopád Gljúfrabúi. Vidět ho v celé jeho kráse znamená projít říčkou Gljúfurá v úzké skalní soutězce. Krom nádherného pohledu každý opět dostane i řádnou dávku vodní spršky.
Sticafoss – další úžasný vodopád Sticafoss na úpatí známé sopky Eyjafjallajokull. Cesta k vodopádu je poněkud komplikovanější než v případě Seljalandsfossu a je třeba přebrodit autem říčky a poté se vydat pěšky na kratší trek. Jedná se o další vodopád, který lze podlézt. Ovšem toto má výhodu z hlediska mnohem menšího množství turistů.
Skógafoss byl snad nejimpozantnější vodopád, který jsme na Islandu stihli navštívit. Stát v dopadající tříšti tohoto šedesátimetrového kolosu je opravdu nezapomenutelný zážitek. Zvlášť pokud se k vodopádu přiblížíte blíže. Kolem vodopádu je postavena stezka s možností pokračovat proti proudu řeky.
Počasí se nám sice zhoršovalo, ale udělali jsme i menší koupačku v místním geotermálním bazénku Seljavallalaug, který se nachází pod nejznámější islandskou sopkou Eyjafjallajökull. Pro pár z nás následovalo i menší schlazení v místní ledovcové řece, která se nachází jen několik kroků vedle bazénku.
Po koupeli jsme pokračovali dále a zastavili jsme se na proslavené pláži s černým pískem odkud byl výhled na známý poloostrov Dyrhólaey.
Nakonec jsme přespali v místním kempu ve stanech ve vesničce Vík.
Den čtvrtý: Vík í Mýrdal – pokračujeme jihem Islandu.
Malebná vesnička Vík rozhodně stála za vyfocení, proto jsme udělali zastávku u hřbitova nad kostelem. Poté jsme se vydali zpět na západ k poloostrovu Dyrhólaey s hojným výskytem papuchalků. Bohužel jsem zahlédnul jen jednoho, který se schovával ve stěně útesu. Bohužel jsem neměl dostatečný teleobjektiv k jeho nafocení.
Dále jsme projížděli podél lávového pole porostlého mechem a několik bezejmených vodopádů. Nakonec jsme podnikli krátký trek k ledovcovému splazu Svínafellsjökull.
Den pátý: Ledovec
Po cestě jsme navštívili i ledovcová jezera Fjallsárlón a Jökulsárlón. Odtávající kusy ledu vyplavuje jezero Jökulsárlón přímo do oceánu a příboj je často vrací zpět na pláž, která je jimi pak doslova poseta. Asi tušíte, že se jedná o známou islandskou diamantovou pláž.
Dále následovala kratší procházka směrem k vodopádu Svartifoss (černý vodopád) v národním parku Skaftafell na jihu ostrova.
Den šestý: Sever Islandu
Dettifoss – Ďábelský vodopád. Druhý nejmohutnější vodopád Evropy Dettifoss byl zároveň nejsevernějším bodem naší cesty. Vodní tříšť dokonce zamrazila okolní krajinu. Jeho méně známý bratříček Selfoss, který je jen kilometr proti proudu řeky je zajímavý hlavně v období největšího tání, kdy přepadá z širého okolí.
Stuðlagil Canyon in Jökla. Pestrými barvami hýřící kaňon Stuðlagil na východě ostrova byl doslova přeplněn hnízdícími husami krátkozobými.
Po cestě jsme také navštívili jeskyni s termálním pramenem Stóragjá nedaleko vesnice Reykjahlíð. Přístup do jeskyně je náročnější. Je třeba sestoupit po žebříku nebo využít vstup s lanem pro přidržování. V minulosti byla Stóragjá oblíbeným místem pro koupání, avšak v současnosti se to nedoporučuje. Důvodem je nedostatečná cirkulace vody v jezírku, což vede k vysoké koncentraci bakterií, například Escherichia coli, která může způsobit zdravotní potíže.
Cestou jsme se zastavili i u Höfði s vyhlídkou na jezero Mývatn, které bylo doslova zamořeno přítomností muchniček.
Goðafoss – vodopád bohů, za svůj název vděčí jedné historické události. Kolem roku 1000 zde zákonopravce a pohanský kněz Þorgeir Ljósvetningagoði rozhodl o tom, jaké náboženství budou místní obyvatelé vyznávat. Při cestě kolem vodopádu do něj odhodil pohanské rytiny severských bohů a tím ustanovil, že se obyvatelé země stávají křesťanským národem. Tolik k historii. Nesmím ovšem vynechat, že se jedná o jeden z nejhezčích islandských vodopádů, ne pro svoji výšku, ani mohutnost, ale hlavně pro podkovovitý tvar a nádhernou barvu vody.
Při cestě dále na západ jsme narazili na 7,4 km dlouhý tunel Vaðlaheiðargöng. K naší škodě jsme zjistili, že je placený až když se automaticky strhla platba z kreditní karty i s připočtením „poplatku“ za zpracování.
Ke konci dne jsme akorát dorazili do města Akureiri.
V Akureiri – další kemp Hamrar við Kjarnaskóg jsme našli jižně od města Akureiri. Část z nás se rozhodla využít i ubytování přes airbnb. především proto, že zde již klesaly teploty pod bod mrazu, konkrétně v kempu byli -3°C.
Den sedmý: Sever islandu podruhé
Ráno v kempu u Akureiri.
Nedaleko vesničky Varmahlíð jsme udělali první dopolední zastávku a navštívili geotermální bazének Fosslaug. Nedaleko bazénku jsem také odfotil hezký vodopád Reykjafoss i s duhou.
Další zastávkou byl potom známý skalní útvar Hvítserkur, který jsme na naší cestě kolem ostrova také nesměli vynechat.
Jelikož se druhé skupině porouchalo auto, tak jsme byli nuceni zůstat přes noc ve vesničce Búðardalur. Kousek od vesničky se nacházel i pěkný geotermální bazén Grafarlaug, který jsme navštívili a zůstali tam až do půlnoci.
Den osmý: Búðardalur, Kirkjufellsfoss a odlet.
Ve vesnici Búðardalur jsme využili další kemp. Jelikož nebylo kam ráno spěchat, tak jsem si udělal ještě noční procházku po pláži. Překvapily mě vřískácí pisíci na pláži. Ráno jsme se zastavili k bazénku u infocentra, kde byli dvě tulení mláďata.
Poslední část naší cesty směřovala k hoře Kirkjufell (Kostelní hora) na západním poloostrově Snæfellsnes, která patří k nejznámějším místům na Islandu a rozhodně jsme ji nechtěli opomenout navštívit. Z parkoviště jsme se vydali k vodopádu Kirkjufellfoss, kde byl na horu asi nejznámější pohled.
Poté jsme už jen nejkratší trasou jeli zpět do Keflavíku na letiště předat auto zpět. Týden uběhnul velmi rychle..
